Ayers Rock

23.06.2019

Výlet na ULURU jsem zařídila přes agenturu Mulgas Adventures (Rock to Rock> 3 day Uluru Touri přesto, že je nemusím. Při tvoření rezervace jsem tak nějak nepoznamenala, že je tahle tour vhodná pro lidi do 49 let a akčně jsem nás tam s babičkou zapsala. Mělo se spát venku, ve swagu. Podle fotek, které jsem si akčně vygooglila to mělo vypadat nějak jako malý stan pro jednoho, ve skutečnosti to však vypadalo tak nějak jinak. No, aspoň už vím, jak vypadá swag. 

Na téhle výpravě nás bylo 12. 12 lidí v mém věku, nejstarší osobě bylo 31 let. No a pak teda ještě babička :-D. Přesunovali jsme se v příjemném miniautobusu, spali jsme pod hvězdami u ohně a objevovali krásy téhle oblasti. Provázela nás Laura, která řídila, provázela nás a vařila nám výborná jídla. Musím říct, že jsem byla velmi spokojená.

THANK YOU VERY MUCH MULGAS especially you, Laura!

23. 6.

Přílet do Ayers Rock, kde nás vyzvedla Laura a dala nám oběd ve formě bagety (k mému neštěstí byla plná rajčat, takže jsem si vesele snědla zásoby, které mi zbyly ze Sydney), poznaly jsme se s našimi spolujezdci a šli se projít kolem Uluru. Samozřejmě jsme ho neobešli celé. Překvapilo mě, jak je tenhle úkaz obrovský. Dokonce i z letadla vypadá ohromně.

Tahle procházka na začátek byla celkem peklo. Nasadili jsme celkem rychlé tempo, ale hlavně !!mouchy všude!!. Nejvíce se jim líbily naše obličeje, takže jsme celou cestu nedělaly nic jiného než přivíraly oči a téměř nemluvily, aby se nám žádná tahle mrcha nedostala do pusy. Někteří z naší skupiny byli vybaveni síťkami na hlavu. My v té skupině nebyly... Nicméně tahle první procházka byla peklo, všechno potom už bylo jen a jen lepší.

Po téhle ne moc příjemné procházce následovalo hodinové vyprávění o historii Uluru, ze kterého vlastně stejně nic nemám, protože většinu času jsem odháněla mouchy kolem sebe a nemohla se soustředit.

No a potom následovala nejlepší část dne. Dojeli jsme na místo, ze kterého je nejlepší pohled na zapadající slunce u Uluru, k tomu jsme měli skleničku (někteří, včetně mě, skleničky) a horu brambůrků. Pozorovali jsme tuhle nádheru, povídali si a dokonce jsme zjistili, že jedna holčina z naší výpravy je ze Slovenska, takže i babička si měla s kým pokecat.

Večer jsme šli spát. Ven. Musím říct, že jsem se bála, fakt dost. Nemám ráda, když mi je v noci zima, nemůžu pak vůbec spát. Ačkoliv denní teploty v této oblasti se pohybují kolem 23 stupňů, v noci a brzy ráno padají až k pouhým třem. Zapalujeme oheň, jíme skvělou večeři a uléháme ke spánku. Ještě předtím, než se pořádně zakuklám se dívám na oblohu. Průvodkyně nám řekla, že nesmíme usnout do doby než uvidíme padající hvězdu. V téhle neobydlené oblasti je výhled na noční oblohu nepopsatelný. Nic podobného jsem v životě neviděla.. Úkol jsem splnila, a tak jsem mohla usnout.

24. 6.

Ráno mě budí krásná hudba, kterou nám pouští Laura na probuzení. O něco málo hezčí je doba vstávání (5:30) a zima, do které musíme vstávat. Překvapivě jsem se za celou noc vzbudila zimou jen jednou.

Rychlé vyčistění zubů, sbalení swagů a hurá na další výlet autobusem.

První zastávkou byl východ slunce. Na místo jsme přijeli dříve než ostatní společnosti, a tak jsme mohli zabrat ta nejlepší místa. Po doporučení jsme si vzali spacáky, sedli si na vyhlídkové místo, přikryli se nimi a čekali. Opět to stálo za to. Poté jsme se vrátili zpět do kempu, ve kterém jsme si dali snídani ve formě bufetu a horkou kávu.

Další zastávkou byla Kata Tjuta (The Olgas). Další kamenný útvar. Tentokrát byla procházka o něco delší. Všichni jsme si ji však moc užili. Okruh trval zhruba 2,5 hodiny a trasa byla náročnější než ta včerejší, nazývá se Valley of the Winds

Poté nás čekal čtyřhodinový přesun autobusem do kempu, který je blíže k naší zítřejší zastávce. Následovala procházka, hraní her u ohně a večeře ve formě burgeru s klokaním masem. Málem bych zapomněla napsat, že k obědu jsme měli steak z velbloudího masa..

Před spaním jsme dostali varování, abychom nic nenechávali vedle swagu kvůli tomu, že v okolí jsou dingo psi a občas chodí do kempu na návštěvy. Jsou prý hodní, pokud přijdou, "jen" si nás očuchají. Asi kvůli téhle informaci jsem se budila několikrát za noc. Jednou se probudím, protože mám pocit, jakoby mi někdo ťukal na rameno. V tu ránu vytřeštím oči, zadržím dech a nehýbu se. Nevím, jak tahle chvíle dlouho trvala, protože jsem zanedlouho opět usnula, ale v tu chvíli mi to přišlo jako celkem nekonečná chvíle.

Ráno se probouzím a ptám se sama sebe, jestli to byl dingo pes, nebo jsem si jen něco vsugerovala. Jak jsem se ráno dozvěděla, byl u mě opravdu dingo pes. Holčiny spící vedle mě ho viděly. Možná právě kvůli tomu se mi v noci zdálo taky o Akirce.

25. 6

Dnešní plán byl jasný - Kings Canyon. Kvůli obtížnosti trasy se babička rozhodla na tuhle tůru nejít a udělala jedině dobře. Hned na začátku nás přivítalo 500 nepravidelných schodů a nerovná cesta. Přes tři hodiny jsme chodili a kochali se přírodou. Slunečné počasí nás provázelo celou cestu. 

Polovina spolucestovatelů se odpojila, jelikož pokračovala na jiné místo a naše druhá polovina (6 holek) pokračovala zpět blíže k Uluru. Noc jsme strávily ve stejném kempu jako první noc. U ohně jsme si udělaly horkou čokoládu, těstoviny a vyhlížely první padající hvězdy.  

Zachumlávám babičku do swagu, poté sebe a musím říct, že ačkoliv ty noci venku nebyly vůbec tak hrozné jak jsem si původně myslela, jsem ráda, že od zítřka budu opět spát v pohodlné posteli.

26. 6.

Poslední noc byla tou nejlepší. Ani jednou jsem se neprobudila a probudilo mě až vycházející slunko, které stačilo pozorovat pouhým rozepnutím swagu. Lepší ráno snad nemohlo být. Ale bylo. Laura nám udělala snídani v podobě čerstvého ovoce a palačinek. Všechno jsme poklidily, pobalily a hurá na letiště.

Andy na cestách
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky