Devenport

Včera ve městě jsem zjistila, že kousek od Aucklandu je město Devenport. Jsou na něm pláže a vyhlídky, a tak jsem se rozhodla udělat si výlet tam. Zpáteční lístek trajektem stál 14 NZD a jedna cesta zabrala 15 minut.

Jako na potvoru začalo v tu chvíli, kdy jsem si koupila lístek pršet. Na sobě jsem měla plážové oblečení a musím říct, že mi byla chvílemi pěkná zima. Aspoň chvíli jsem se zahřála na lodi, kde byla naštěstí i Wi-Fi, a tak jsem mohla zkouknout, jaké bude počasí. Kolem 11 mělo přestat pršet. Ale co dělat předtím když venku prší? To je přece jasné - čas na kávu a zákusek. Narazila jsem na celkem pěknou a nepředraženou kavárnu a byla tam asi hodinku. Mezitím se počasí trochu vzpamatovalo a já mohla pokračovat ve výletování.

Začala jsem  horou Mount Victoria. Když jsem na ni vylezla, měla jsem slzy v očích. Najednou se ve mě objevil pocit štěstí. Smála jsem se a zároveň slzela - jako blázen. Dobu jsem jen seděla a koukala se z výšky na plující lodě a nádherně barevnou přírodu. Udělala jsem si pár fotek a pokračovala dál. 

Z hory jsem šla podél oceánu na North Head. Už začalo i svítit slunko. Chvíli mi trvalo, než jsem našla správnou cestu, ale nakonec se mi to podařilo (jak je všechno s daty a googlemaps jednodšíí!!!). Cestou jsem potkávala běžce, procházející se páry a spoustu pejsků hrajících si ve vlnách. Hned jsem si vzpomněla na ty naše dva psí rošťáky a na to, jak by se jim tohle všechno asi líbilo. Z North Head byl taky skvělý výhled. V různých částech byly ponechány tunely z předešlých let, a tak bylo možné do nich vlézt a prohlédnout si je. Dobu jsem jen seděla a kochala se. Překvapilo mě, že i tady byla možnost toalet. Čisté toalety se zásobou toaleťáku, čistá umyvadla i zrcadla a to všechno zadarmo. Kam se hrabeme v tomhle my...

Sluníčko pálilo a já už se těšila, až skočím do vody. Přicházím k pláži a zjišťuji, že skočit do vody nebude tak úplně vhodné. V dálce totiž vidím lidi, kteří jsou fakt daleko ode mě, ale stále jim voda sahá sotva po kolena.. Lehám si na deku, mažu se a vytahuji svačinu. Všude kolem mě jsou otravní ptáci, a tak odkládám jídlo (divný co?) a prchám do vody. Voda je osvěžující, ale je nemožné v ní plavat. A tak si jen sedám a dobu sedím ve vodě.... Jo, přesně to bych udělala, kdybych se neštítila sedět poblíž vodních řas. Co kdyby se mě nějaká dotkla žejo. Takže se klasicky namáčím a během pár sekund jsem zase zpátky na dece.

Po pár hodinách vstávám a jdu zpět směrem k přístavu. V sedm máme sraz s Míšou a Mariem, se kterými zítra jedu na týdenní výlet severním ostrovem Nového Zélandu. Předtím si chci zajít na hostel, osprchovat se a trochu normálně se obléknout. Cestou k trajektu narážím na krásné a vylidněné pláže, takže se cestou ještě párkrát smočím. Nastupuji do trajektu a poté rychle ťapu do hostelu.

Po trochu chaotické domluvě s místem setkání se nakonec scházím s Mariem. Kluk celkem pěknej, jen ty hrozný modrý volný kalhoty. Jak později zjišťuju, právě přiletěl z Indie, to ho omlouvá. Mario je z Rakouska a musím říct, že od první věty jsme si vzájemně padli jeden druhému do oka.

Rozhodujeme se, kam půjdeme a nakonec vybíráme hospůdku s Fish and Chips a pivem. Na takhle ochotného a milého číšníka jsem snad ještě nenarazila. Bere si nás k baru a dává nám ochutnávat různé druhy piva. Nakonec si každý vybereme a sedáme si ven. Za chvíli nás konečně najde Míša. Seznamujeme se a probíráme naší zítřejší cestu. Teda ne tak docela, protože, jak od Maria zjišťujeme, van, se kterým jsme měli jet, mělo nehodu, a tak jsme vlastně bez auta. "Super". Mario má ale jinou variantu - nabídku od lidí, se kterými se seznámil (opět) skrz Couchsurfing. Doufáme, že tahle varianta vyjde a místo zítřka vyjedeme snad v pondělí.

Povídáme si a "domů" se dostávám kolem jedenácté večer. Usínám s pocitem štěstí a doufám, že nám druhý pokus s půjčením auta vyjde :-).