Melbourne

Naší výpravu zakončujeme v Melbourne. Babička poletí odtud domů a já naskočím zpátky do režimu starání se o děti a chození do školy. Na Melbourne máme čtyři dny, což je podle mě tak akorát.

Po příletu sedáme na autobus, který nás veze až k ubytování. Cestou nás vítá ohňostroj. Jak já jsem ráda, že jsem zase "doma"!

Největší nádherou je pro nás ubytování ve kterém jsme. Nachází se ve 39. patře v centru města. Od první chvíle co vejdeme do našeho pokoje jsme jako omámené. Podobný výhled jsem viděla naposledy v Singapure - a jak se mi po něm stýskalo.

Jdeme do blízkého obchodu a poté si dáme malou večeři a hurá do pelechu. Musím říct, že nám trvá celkem dlouho než usneme, protože se nemůžeme vynadívat z okna, ze kterého koukáme na osvícené město a ohňostroj.

Dny trávíme procházkami po městě, po pláži. V úterý - předposlední babiččin den - mám na starost děti. Jedu tedy domů, kde mě vítají děti a "mamka". Plánujeme s dětmi, co budeme dělat, když mě napadne, že bych je mohla vzít do našeho ubytování. V šestém patře budovy je totiž krytý bazén, který můžeme využívat, stejně tak jako posilovnu, lezeckou stěnu, zahradu a BBQ vybavení. Myšlenku nadhodím a děti nadšeně balí plavky a plnou tašku hraček, které nutně potřebujeme s sebou. 

Dávám vědět babičce, že jedeme "k nám", a tak nás čeká na pokoji. Převlékáme se do plavek, ukazuji dětem výhled z našeho balkonu a hurá do bazénu. Od "mamky" dostaly děti nakázáno, že mohou jít jen tam, kde stačí, jenže v našem bazénu stačily ledatak na schodech. Povoluji jim plavat, plavou krásně, to ano, ale to nemění nic na tom, že přesně čtyřicet jedna minut trnu aby se něco nepřihodilo. Přistoupím na naší kompromisovou metodu s Laylou:

A: jdeme ven, L: ještě deset minut, A: 5 minut a jdeme, L: prosím, A: ok, za sedm minut jdeme, L: fajn

a doslova je tahám z vody, protože se jim v bazéně moc líbí. Osprchují se a na našem pokoji si fénují vlasy, aby mi nenastydly (není možný jak extra zodpovědně se dnes cítím :-D).

Na vlakovém nádraží, ze kterého jedeme na další akci do knihovny, se stavujeme v Hungry Jack, kde si dáváme "junk food" a poté se loučíme s babičkou a jedeme do knihovny.

Večer se vracím opět z "domu" na ubytko za babičkou a společně balíme. 

Středu, jakožto poslední společný den, trávíme procházením se a focením památek. Společně s babičkou jedu na letiště, kde jí doprovodím do posledního bodu, kde můžu, loučíme se a já jedu opět domů.

Sedám si do obýváku, když v tom mě zapípá telefon se zprávou od "taťky". 

"Andy, dej mi vědět v kolik přijede vlak, dojedu ti naproti a pomůžu ti s kufrem"

Já vám říkala, že tahle rodina je prostě skvělá. S vysmátým smajlíkem jsem mu odepsala, že jsem v obýváku (kufr jsem si sem donesla už včera) a po chvíli přišel a řekl: "welcome home". Boží.

Teď už jen aby babička dorazila v pořádku domů. Jsem na ní pyšná, jak to vše skvěle zvládla..

A od zítřka zpět do režimu...