Poslední školní a pracovní den

Dnešním dnem uzavírám své anglické studium a naposledy hlídám děti jako au pair. Zítra jedu vlakem (11 hodin) do Sydney, kde se sejdu s taťkou, který za mnou letí. Pár dní strávíme v Sydney, poté se přesuneme do Cairns, kde je teplíčko a nakonec tátu provedu po Melbourne. 11. srpna odlétá a já poté strávím tři dny u rodiny, u které jsem bydlela a pracovala doteď. 14, srpen pro mě bude poslední den v téhle překrásné zemi.

Ráno přemýšlím, jestli mám vůbec do školy jít, jelikož se mi opravdu nechtělo vstávat. Nakonec jsem však šla, vyskočila jsem z postele ve chvíli, kdy mi došlo, že je pátek a my, jako třída, máme učitele "kořena".

Cestou do školy jsem si tradičně koupila kafe a po příchodu do třídy jsem dostala certifikáty za kurzy, které jsem na škole absolvovala. O přestávce jsem se setkala s kamarádkou z předchozího kurzu, se kterou jsem si vyměnila adresu a doufám, že se někdy v budoucnu setkáme.

Po škole jsem vyzvedla děti ze školy, se kterými jsme propařili odpoledne hraním x boxu (už jsem vám říkala, že být au pair je fakt skvělá "práce", žejo? :-)), jedli jsme krupicovku a po příchodu rodičů jsme jeli do vzdálené japonské restaurace na Teppanyaki. Nevíte co to je? Nevadí, taky jsem nevěděla..

 Každý stůl má u sebe gril a soukromého kuchaře, který vás obsluhuje po celou dobu večeře. Vyberete se večeři, která se skládá ze čtyř chodů. Nejsem zastánce japonského jídla, ale tenhle nápad jet sem mi přišel jako dobrá příležitost. "Andy, jaký jsi dáš předkrm?", ptá se taťka. Jelikož u nás stojí servírka, tak se nestihnu poradit a ze dvou předkrmů si vybírám jeden, celá rodina si objednává ten druhý... Když mi donesou sushi, syrového lososa, tři druhy omáček a rýži trochu závidím všem ostatním, kteří si objednali jarní závitky. Když to ale ochutnám, není to tak špatný, jak jsem myslela.

Druhý chod je zeleninový salát s vynikajícím ochucením. Musím říct, že lepší jsem snad nejedla. Jo a jediný, co jsem nechala, bylo jedno malé rajčátko, jinak jsem všechno snědla (překvápko co? mami a tati..). Poté nám kuchař začíná grilovat náš hlavní chod. Taťka objednal kuřecí a mořské plody. Když jsem se tak průběžně ptala, co se nám griluje, sbíhaly se mi sliny (myšleno ironicky). Kalamári a maso z mušle (přesný název jsem si nezapamatovala) byly fakt to, čemu jsem se vyhýbala a absolutně mě nelákalo nic takového jíst. Nicméně jsem si řekla, že vše ochutnám a tak se taky stalo. Krevety a ryby mám ráda, takže to mi problém nedělalo. Možná teda jen to, když nám kuchař naservíloval jednu část krevet, kterou jsem vždy vyhazovala včetně nožiček. Taťka mi ale řekl, že to prý chutná jako brambůrka, a tak i přes nechuť to sníst, jsem tak udělala. Nebylo to tak hrozné, jak jsem si představovala, ale jednou stačilo.

Další částí večeře byla rýže se zeleninovou, omeleta a salát. Kuchař po nás doslova házel misky a omelety, což bylo celkem legrační.

Na závěr jsme dostali zmrzlinový pohár. 

Tak nějak mi asi pořád nedochází. že to je můj skoro poslední den. Domů přijedeme kolem deváté večer, začínám třídit oblečení, které si s sebou vezmu a které ne, a musím říct, že asi budu muset svůj kufr poněkud nafouknout, aby se mi do něho vešlo vše, co chci.

Unavená uléhám do postele a pouštím si novou sérii seriálu na kterou jsem se moc a moc těšila a je dostupná od dnešního dne. Můj původní plán podívat se na celou sérii nevyšel, únava byla silnější. Zvláštní pocit usínat v posteli a říkat si, že dnes v ní po tolika měsících spíte naposledy.. No a zítra už jenom úklid, příprava na cestu a cestovní horečka může opět začít.