První den v nové rodině

Ráno jsem se vzbudila ještě před budíkem, potichu (tentokrát jsem nikoho nevzbudila, fakt ne!) jsem dobalovala poslední věci a musela se rozloučit s tímhle krásným místem. Šla jsem na autobus a cestou jsem se kochala přírodou a čistotou kolem mě. Na zemi žádné odpadky, lidé kolem vás se usmívají, zdraví vás, pomáhají vám najít cestu (jo, nemít data a nemoci si pustit navigaci, dělá hned ten život složitější...).

Nastoupila jsem do autobusu, který mě dovezl až k letišti. Cestou jsem trochu stresovala (dosvědčily mi to i mé hodinky měřící srdeční tep), jelikož jsem to měla opravdu na knop. Nicméně jsem v pořádku odevzdala svůj kufr, dala si snídani, napsala domů a spokojeně usedla do letadla. Tohle bylo první letadlo bez jídla a pití, trošku nezvyk. Stejně tak, jako nezvyklá doba cesty. Cesta trvala 1:15. Jelikož se jednalo o "domestic" cestu, mohla jsem mít s sebou i tekutiny na palubu a neprocházela jsem již žádnou imigrační kontrolou.

Na letišti jsem měla sraz s novou "hosting mum" a jejími dětmi. Vyzvedli mě při cestě z výletu bílým SUV a jeli jsme k nim domů. Mamka, Shari, nevypadá jako mamka.  Má tetování, piercing, oblečená stylově a šmrncově. Dozvěděla jsem se, že pochází z Kanady, ale už x let žije v Aucklandu. Skrz její vzhled i vyprávění by člověk neřekl, že má dvě děti. Ty ze mě na první pohled nadšené nebyli, ale časem se víc a víc rozmluvili a doma jsme společně hráli i hry :-).

Na starost tedy budu mít dva kluky. Sedmiletého Aidena a 11-ti letého kluka na K (je to blbý, ale já si to jméno nezapamatovala, zítra se optám, samozřejmě nenápadně). Mamka jezdí od osmi do čtyř do práce, a tak se touhle dobou budu o kluky starat. Díky tomu, že jsou dva, budu mít ulehčenou práci, protože většinu času tráví spolu. Zatím jsem s nimi strávila půl dne a musím říct, že se zdají být super. Mamce pomáhají (vykládání auta, mytí nádobí, připravování jídla,..), poslouchají, mluví krásně anglicky a ještě k tomu vypadají fakt božsky!

Po příjezdu domů jsem se zabydlela v krásném pokojíčku, který je součástí moderního domu cca hodinu cesty autem od Aucklandu. Baráček má zahradu a kousek od ní jsou pasoucí se krávy a příroda. Během dalších dnů tu to prozkoumám více. K mému milému překvapení má rodina loveckého psa. A pozor, jeho jméno si pamatuji. Jmenuje se Charlie.

Odpoledne jsme hráli hry, pak jsem si šla zaběhat (jo, po sto letech jsem "hejbla zadkem") a společně jsme vařili večeři. Bylo super pozorovat a zjistit, že kluky baví vařit a péct. Udělaly jsme zeleninový salát, hot dog a těstoviny. Vše jsme společně snědli u stolu a společně jsme uklidili a umyli nádobí. Bylo fajn vidět, že kluci jsou na tuhle práci zvyklí.

Mladší z nich, ten, jehož jméno si pamatuji, mi začal vyprávět o tom, co budeme zítra společně dělat. A to pro mě znamenalo jediné: jsem přijata :-).