Waitomo caves

Dnes jsme chtěli jet do Waitomo cave, tak, jak zněla poslední včerejší dohoda. Ráno vstávám za krásného východu slunka, Mario odchází na procházku a já přemýšlím, jak by se ti dva mohli dat zas do pořádku. Mario přichází zpět, Míša se probouzí a já začínám nervoznět, protože cítím, že za chvíli opět nastane hádka. Během pár sekund opravdu začne. Já si radši zavírám dveře, sedím v autě a čekám jestli někam pojedeme nebo ne..

Po (pro mě celkem dlouhé) chvíli jedeme do Waitomo caves. Cestou se stavujeme v turistickém centru, kde mají být k dispozici placené sprchy. Je to už pár dní, co jsme se nekoupali a obzvlášť po včerejší tůře bychom fakt sprchu potřebovali. Za dva dolary máme hodinu na to se osprchovat v teplé vodě. "Blbá" sprcha a jak jsme byli rádi a užívali si, že se můžeme umýt!

Odesílám pohledy, kupuji si plátěnou tašku s logem Zélandu a prohlížím si letáčky s nabídkou aktivit v lokalitě, ve které se nacházíme.

Rezervujeme si lístky do jeskyně a jedeme dál. Já a Míša si vybíráme variantu projížďky na lodi, která trvá 45 minut a Mario si vybírá poněkud nabitější program a to tříhodinové plutí na nafukovacích kruzích skrz jeskyni.

Musím se pochválit a říct, protože si přijdu, že řídím jako profík. Vysadili jsme Maria, protože jeho "atrakce" začíná na jiném místě než ta naše a pokračovaly jsme dál k našemu "startu". Program se mi líbil, ale znovu už bych nešla. Nejdříve byla pěší prohlídka jeskyní a poté jsme nasedli na loďku a proplouvali kolem glowworms. Jednoduše řečeno jde o to, že na "stropě" jeskyně jsou broučci, kteří svítí. Když jich je tam víc, vypadá to fakt kouzelně. To je hlavní atrakce těchto Waitomo caves.

Jelikož jsme s Míšou skončily náš program dříve než Mario, šly jsme se pěšky projít na vyhlídkové místo, do vesničky a autem dojely zpět pro Maria. Při čekání na Maria jsme si dobily mobily v místní kavárně. Míša hlídala vevnitř u zásuvky a já jsem byla venku a užívala hezkého počasí.

V tom najednou slyším alarm. Zvednu se a jdu se podívat k autu. Zjišťuji, že to je naše auto a tak na dálkovém ovládání zmáčknu odemknutí, zamknutí a auto utichá. Jen co dojdu ke stolu, začíná auto hulákat znova. Otevřu dveře, podívám se dovnitř, zavřu je a odcházím. Od té doby alarm "neřve". V tu chvíli mi to dojde. 

To, co se nám stalo před pár dny se odehrálo právě tak (viz Mount Tauhara)! Jedna z nás tehdy nezavřela dveře a po době se tedy spustil alarm. My jsme už ale byly na cestě nahoru a neslyšely jsme ho. Alarm tak hulákal celou dobu, co jsme šly nahoru a dolů-což nějaký čas zabralo a nakonec hulákající alarm vybil baterku. 

Určitě takhle to bylo. Vždycky mám ráda, když se nějaká záhada vyřeší!!! Ale Mariovi ani muk...

S vysmátým Mariem (o to více vysmátějším, když od instruktorů dostal svačinu zadarmo) se domlouvám na další cestě a přebíhám k Míše, kde jí to vše tlumočím, jako nějaká spojka mezi nimi. A je mi to vlastně jedno, nevadí mi to, hlavně ať se nehádají..

Mario přišel s nápadem jet do Hobitína, což je areál v přírodě, ve kterém se natáčely některé scény z filmů. Já ale ty filmy neznala a už vůbec jsem nestála o to tam strávit x hodin s nějakým průvodcem a poslouchat sáhodlouhé informace. Vesmír mě vyslyšel, protože všechny termíny na následující dny byly vyprodané, jak jsme zjistili přes internet. 

Nakonec jsme se rozhodli jet na Raglan. Nádherný místo! Je to město na západním pobřeží, odkud by měl být vidět pěkný západ slunce. V průvodci jsem se dočetla, že je ráj surfařů, a tak mě vnukla myšlenka, že právě tady bych si mohla zkusit splnit svůj bod z to do listu a to zkusit surfovat.

Našli jsme kempovací místo hned u pláže. Jednalo se o velký areál se záchody, sprchami (jak jsme později zjistili - placenými). Poprvé jsme spali někde, kde jsme museli platit, ale stálo to za to. Nemuseli jsme chodit čůrat do lesa a čistit si zuby se skleničkou s vodou v ruce. Neskutečně moc stanů, aut a lidí nás přivítalo kolem sedmé hodiny večer. Líbil se mi pohled na různé typy aut, stanů, vanů. Pohled na různé rasy lidi a aktivit, které prováděli. Byla jsem ráda, že jsme jeli na tohle místo. 

Jo a taky, snad poprvé za celou dobu, jsme stavěly (ano, tvrdé Y je správně, protože jsme vždy stavěly stan jen já a Míša) stan za světla. 

Začali jsme připravovat večeři a těsně před vařením se šli podívat na pět minut vzdálenou pláž. Viděli jsme nádherný západ slunce na pláži s černým pískem!

Večer se nás sousedi z Německa zeptali, jestli se nechceme přidat a jet s nimi do města. Jeli napřed, protože jsme ještě vařili, ale domluvili jsme se, že přijedeme. A tak jsme všichni tři jeli do města. Unavená a trochu protivná Míša, všechno vím všechno znám Mario a připravená na drink a párty Ája. Sousedy jsme nenašli, ale i tak jsme si dali drink a hodinu strávili v tomhle hezkém městečku.

Ve dvanáct jsme přijeli "domů", chvíli jsme si posvítili našimi světýlky na stropě auta a šli spát.